Top

Zasněžená romance aneb jedna ruka netleská

Suri.cz / Aktuality  / Zasněžená romance aneb jedna ruka netleská
Suri | Škrábanec na novém laku

Zasněžená romance aneb jedna ruka netleská

,,Simtě víš ty vůbec, že budou Vánoce?”
,,Simtě to vim no.”
,,No a co jako budeme dělat?”
,,Nevim jak Ty, ale já hodlám jíst, spát a koukat na televizi a to celé pořád dokola až do Silvestra, kdy hodlám konečně provětrat snowboard a otevřít tu flašku, co mi dala loni… Ježíšek. Co mi dal Ježíšek…”
,,Snowboard, jo? Jedem na hory? Ty jo… Mám já vůbec co na sebe? To mi teda řikáš brzo. Bude vůbec ještě ve Špindlu volno? Jo a tu flašku si vypij sám laskavě. Beztak to bude nějakej patok. Koupim nějaký bublinky.”
,,Tak protože nepojedeme do Špindlu, hadry řešit vůbec nemusíš. Když hory, tak jedem do Rakouska a pojedem autem s bráchou a pokud budeš chtít pouštět něco ze svýho iPadu, ta flaška se hodí minimálně jako úplatek…”

… No a je to tady… Naše první společná dovolená. Dovolená v Alpách! Štěstí, že jsem si koupila ten novej mobil. To budou konečně pořádný fotky. Ještě ho teda přemluvim, ať si pořídí nějakou novou helmu, protože to, co má na facebooku z loňska… No nic. Případně budu fotit nějaký ty krajinky. A sebe. Hlavně sebe. Vlastně bych si mohla koupit novej snowboard…

… No a je to tady… Nejenom že moje oblíbený cukroví jako rohlíčky a čokoládové košíčky s rumem bez košíčků a čokolády nahrazujou pohankové placičky a ty další druhy, u jejichž jmenování jsem zrovna přemýšlel, od čeho je ta skvrna na stropě, ale místo loni pracně vyžebranýho rumu budu pít Bublinky! A vsadim se, že už vybírá novej snowboard, na kterej se sice vůbec nepostaví, ale během vybírání správné pózy a filtru jí ho hned druhej den někdo sebere. No jasně, vždyť to řikám. Kdepak… Tu flašku beru!

,,Nevezmeme s sebou i zbytek toho cukroví? Se toho moc nesnědlo, co? Se bude hodit nějaká energie, až dorazíme ze sjezdovky…”
,,Cukroví? Ono zbylo nějaký cukroví? Jooo… Jasně! Ty placičky. Super nápad. Tak to teda hezky zabal a já zkontroluju mail s ubytovánim, pojistku a navoskuju prkna, jo?”
,,Věřil bys, že je ta taška tak malá? A viděl si tu bundu? Včera přišla! Jako vypadala víc fialová a tohle je spíš modrá… Co myslíš, neni to normálně modrý? No… Fialová vypadá úplně jinak. Slušný, co?”
,,Samozřejmě, zlato. Dáš si sklenku? Ještě je tam to prosecco načatý…”
,,No ale tak dám. To nevylejem. To tu nevydrží ten tejden, tak co mám dělat, viď…”

Snad jsem zabalila všechno. Nechat to na něm… Haha. Ježiš jsem se docela pobavila tou představou! Rakousko… Tam jsem nikdy nebyla. Ono taky kdy já byla naposledy na horách vlastně? Hmmm. No jistě! Lyžák na střední. To tam byl ten instruktor. Tomáš… Ne, David… Ty jo… Ale oči měl pěkný! Tak hezky modrý. Možná byly zelený? Nevim… Taky je to už 10 let, že jo. Tak kdo si to má pamatovat. Mě ještě teda tak napadá… Vzala já jsem si fén? No nevzala, že jo. Si tam musim půjčit. Jooo, kdyby nevysedával před odchodem u toho počítače, mohl mi pomoct a já bych nezapomněla na fén. Se musim fotit jenom s helmou. Nebo v kapuce. Jo, to půjde.

Jako nevim, co v těch taškách táhnem, ale posilovna slušná. Zapnout navigaci, vypnout hlavu a jedem!

,,Co řikal? Jak dlouho mám mít tu sádru? Neřikal 6 týdnů, že ne? To se mi snad zdá. Ale jako já ho fakt neviděla. Tam asi musel stát fakt blbě. To po mně teď bude chtít zaplatit ty lyže? Mluví tu někdo česky? Jako taky to byl nápad po 10 letech, co nestojim na sněhu, mě vzít do Rakouska…”
,,Co? 10 let? Vždyť si řikala, že jezdíš. Podáš mi kartičku? Tamhletu. Nebo mi jenom nadiktuj to číslo na ní, díky.”
,,Jezdim… Tak jako už jsem byla na horách no. Co teď jako budem dělat? Jak se dostanem na hotel? Tady fakt nemluví nikdo česky? Jaký číslo? Tohle jo? A co ty jeho lyže? Ty vypadaj docela drahý, ne?”
,,Kdyby jenom vypadaly drahý… Ony ale dokonce jsou pěkně drahý! Teda byly…”
,,..??..”
,,Ale jak Ti teď ta sádra hezky ladí s obličejem! Neboj, už jsem to zařídil. Teď už pojď, ty závodnice. Musíš si vypít ty svoje bublinky, já to domu nevezu.”

Paráda… Fotky nemám žádný a žádný už ani neudělám, protože já blbec musim padat zrovna na pravou ruku. Kdybych tenkrát na lyžáku místo pozorování těch modrejch/zelenejch/nebo prostě kdo ví jakejch očí poslouchala, jak na tom prkně stát, tak… Blbost. Prej kdybych poslouchala… Příště jedem do Špindlu. Vlastně je to logický, že příště bude ta dovolená podle mě. Ale teda kdybych jako mohla, tak mu skoro zatleskám, jak to tam vyřešil na tý sjezdovce. A taky v tý nemocnici. To bylo super. Nevim, jak to udělal, kam volal a že umí německy nebo co, ale jako dobrý. Fakt dobrý. Ale řikat mu to nebudu. No tak možná po tý flašce, co mám na pokoji no…

Uf. Sice pořád nechápu, že jsem jednu neschytal na tý sjezdovce, ale pokud nestála na prkně 10 let, tak můžu bejt rád, že jde domu po svých. A teď přijde ta moje chvíle… Slavnostně si otevřu ten rum a k večeři objednám řízek! No… Možná jí nejdřív naleju skleničku. A sobě taky. Ježiš já mám hlad! Štěstí, že zabalila to svoje “cukroví”. Vlastně byla i celkem roztomilá v tý nový modrý bundě. Ach jo, ženský…

,,Simtě víš, že mám na březen tu dovolenou?”
,,Simtě vim, no.”
,,A co jako budeme dělat?”
,,No nevim jak Ty, ale já hodlám spát, jíst a flákat se někde u oceánu.”
,,Fakt, jo? Oceán? No to mi řikáš brzo. Mám já vůbec nějaký plavky pořádný? A jak je vlastně v březnu v Egyptě?”
,,Tak jako když řikám oceán, tak asi nemyslim Egypt, drahá. Řikal jsem si, že bych provětral surf zase…”
,,Surf? No to je super nápad. Jsem teď viděla hrozně hezký neopreny ve slevách. A to by se nám hodilo to GoPro, viď?”……

Komentáře

Sdílet