Top

Škrábanec na novém laku

Suri.cz / Aktuality  / Škrábanec na novém laku
Suri | Škrábanec na novém laku

Škrábanec na novém laku

,,To si věděl, že přes některé svátky musí být zavřeno?”
,,Věděl, zlato. Všude se o tom tak nějak píše a mluví.”
,,No ale jako že nekoupíš ani chleba nebo zubní pastu?”
,,Přesně tak. Prostě zavřeno no. Ani pro pastu tě nepustí.”
,,To jsou věci… Mi to připomnělo, že musíme na nákup. Já tady nic nemám. Jako vůbec nic. Natož něco.. Ehm.. Na přípitek, viď!”
,,Můžeme si objednat pizzu nebo jít dolu na hotovku a připít si dvanáctkou. Haha.”
,,Pizzu. Dvanáctku. Aha. Jako fakt úplně ideální výročí. Třeba na tu dvanáctku můžeš jít rovnou beze mě, viď. Jasně…”
,,Výročí? Jaký výročí? Kdybychom měli výročí, tak už bych musel mít narozeniny a kdybych měl narozeniny, koupil bych si PlayStation. A mám já PlayStation? No.. Nemám! Takže jaký výročí?”
,,Narozeniny máš až za víc jak půl roku. A teda pokud vim, určitě ten věk bude začínat trojkou, takže jakej PlayStation? No tak už to budou 4 měsíce, co si mě to… Doprovodil domu.”
,,No ten novej. Čtyřku. Lepší, když budu hrát doma FIFU, než chodit po barech, no uznej. Na bary už jsem přece fakt starej!”

Tak jeho zajímá FIFA! Já si oholila nohy, zrušila oldies party s Ivanou a on s pizzou a dvanáctkou. A za rok může třeba i zapomenout, že má vlastně holku. Kdepak! Takhle to nenechám. Hezkej večer a žádná televize! Jedu pro lososa a šáňo!

Výročí… Od kdy se slaví, že celý 4 měsíce koukám pod nátlakem na Sex ve městě a mám v koupelně dva kartáčky a na polštáři vlasy? Vlastně že mám VŠUDE vlasy? No… Jestli mi zakáže FIFU a jestli teď vážně sahá po klíčkách od mýho novýho auta, tak to možná může být dneska klidně i poslední výročí!

,,My někam jedem, zlato? Já jen že bych si vzal kalhoty třeba…”
,,V pohodě. Zajedu jenom do obchoďáku pro nějaký to jídlo a podívám se po slevách. Klidně lež a… Dělej to, co si dělal do teď.”
,,Tak já pojedu s tebou. Přece nepojedeš sama, když máme to výročí, hm?”

Haha. Jojo, kozačky a legíny, to vždycky zabírá. To zvedne ze sedačky i tady digitálního Baroše.

Jo holčičko, ani takovýhle žihadlo nemá parkovací senzory citlivý už na 10 metrů od “překážky”. To radši přežiju frontu u kasy než lovit mazla ze škarpy…

,,Hodíš po mně klíče?”
,,To je v pohodě. To odřídim. Vždyť je to za barákem a taky mi neuškodí, když zase po pár měsících šlápnu na pedál. Hihi.”
,,Jo, jasně. Budeš řídit. Budeš teda řídit v těhle botech, jo?”
,,No bosá řídit nebudu, miláčku. Podržíš mi kabelku? Dík.”
,,Hele a kolik měsíců že si teda nešlapala na pedál?”
,,Ježiš, já nevim. Určitě jsem řídila na Mácháč v létě. Loni v létě. Nebo předloni… Vždyť je to automat, klid. Jak se zapíná rádio?”

Jako ne že by mi takový auto neslušelo. I podsvícený zrcátka to má. Ty jo. Jsem se mohla teda trošku namalovat, koukám. A kozačky hezký, ale vážně se v nich bude blbě řídit. Zase k tomuhle se prostě kecky nehoděj. A kudy se sakra jelo do toho nákupáku…

Na Mácháč. Předloni. By mě zajímalo, jestli se dá sepsat závěť online.

,,Já vážně neviděla, že je ten sloupek tak blízko! Mě asi zmátlo, jak to pípá, tak jsem koukala co se děje vzadu a tohle jsem neviděla…”
,,To je fakt zajímavý, že “divnej” vlas v bytě vidíš už od dveří, ale sloupek přehlídneš.”
,,Nech toho. Ty si ho snad viděl? Proč si mi to teda neřekl, že tam je?”
,,Tak já si třeba neumim představit, že ho někdo nevidí. Nechci nic řikat, ale on tam jako nějakej pátek bude. Ten nevyrostl během tvýho parkování. Hele! I ten pes ten sloupek vidí a ještě si ho označkuje!”

No tak tohle je konec. Nechá mě tady. Bez auta, bez šáňa a v botech, ve kterých dojdu sotva pro vozík. Kolik to může asi stát. To mi asi žádnej iPhone nekoupí. Mám brečet? Ježiš… Vždyť mně se chce brečet…

Brečí… Skvělý. Brečící holka a poškrábaný auto. Teď ani nevim, co z toho je horší. 4 měsíce a už brečí na veřejnosti. 3 měsíce a už jede do servisu. Nějakou asistenční službu a servis při slzavym údolí v pojistce nenajdu? Teď samozřejmě ještě zaplatim to šampaňský. No jo. Pocem ty krasavice polámaná… Nebo ne. Nejdřiv asi zastavim ten pláč tady u Hamiltona v kozačkách…

,,Tak už nebreč. Teď pojď nakoupit to jídlo. Hladovkou ten lak nespravíš a sloupek taky lítostí nezaleze. Ale nejdřiv to vezmem přes alkohol. Abstinence se to prej taky nezalekne.”
,,Zlobíš se na mě? To bude hrozně drahý, viď? Dáš mi pusu?”
,,O auto se postaraj v servisu, ale ten náš večer jsem si nějak nepojistil. Takže kde maj vodku? A bublinky. Samozřejmě.”

Já jsem vážně kráva. Vždyť je ten sloupek vidět přes celý parkoviště. Tak hezky jsem jela celou dobu. I se na chvilku pustil těch madel… No neměl mě nechat řídit auto, který vůbec neznám. Ještě v těhle botech…

Bych chtěl vidět, jak dojela až na Mácháč. Nepotit se mi ruce jak u maturity, nepustim se ani na světlech. No tak aspoň jí teď to řízení na chvilku přejde. Ta bude ještě škemrat, aby si sáhla na volant aspoň v obýváku u Gran Turismo…

,,Tak sedej, cácorko!”
,,Hele ale já do toho servisu v pondělí klidně zajedu, jo? Přece si kvůli tomu nebudeš brát volno nebo tak…”

Komentáře

Sdílet