Na Mácháči | Večer

Suri.cz / Aktuality  / Na Mácháči | Večer
suri_erko_machac_2

Na Mácháči | Večer

Když si kluci vyjedou a den tráví na pláži, přijde zákonitě i chvíle na večerní zábavu. Jelikož naše chatka celkem nevybíravě páchne, necháváme oblečení v autě. Naše auta naopak voní, což v minulosti nebývalo zvykem. Pamatuju si sice rok, kdy se Mikimu chtělo už v Doksech na velkou, snažil se dojet až do Varů bez zastávky…..ale to je všechno dávno pryč.

Vymydlení ze sprchy a v polo tričkách čekáme na Péťu. Péťa se vlastními slovy „cítí trochu divně“. Odpoledne jsme ho nechali spícího se grilovat 2 hodiny na přímém slunci a jsme nadmíru spokojeni s výsledkem. Jeho červené vlasy navazují na stejně zbarvené vysoké čelo, kouty má stále do modra, místy se objeví bílá skvrna připomínající stěžejní protiválečné dílo Karla Čapka.
„Ty asi tu skleněnou střechu v autě moc neotvíráš, co?“, zajímá se Frňál.
„Proč jako?“, diví se Péťa a mrká rudýma očkama.
„Jen tak, aby řeč nestála“, zamumlá majitel největšího nosu ve střední Evropě.

Vyrážíme. Všichni máme hlad, takže před diskotékou, kam máme namířeno, jasně vítězí místní restaurace.
„Co máte z hovězího?“, vyzvídá u objemné dámy Hliník. Je mi na první pohled jasné, že jediné co obsluha peče, jsou zdaleka viditelné frgály pod paží.
„Pivo, utopence, smažák, krokety“, dostane se mu odpovědi. Úroveň české kempové gastronomie je tak vysoká, že domů se všichni vrátíme s kolikou, ale kdo by to první večer řešil.

Po vydatné večeři přichází na řadu zábava. Ze začátku sice pokukujeme po okolních děvčatech, aby se neřeklo, po 2 pivech už veškerou pozornost obracíme k partě. Témata jsou příslušná věku, tedy stoupající kariéra, ustupující zdraví a děti, které slovy Frňála „chci 364 dní v roce zabít, ale ten jeden den stojí za to“.

Miky se odebral k baru. Z nás všech měl vždy největší úspěchy u žen, byť je zrzavý. Po hodině sbalil partu 5 kluků, což je výhodné, protože kupují drinky jemu a ne obráceně. Namluvil jim, že je bývalý odstřelovač z Afganistánu s černým páskem ze všeho. Teď už prý nic nedělá, i když policajty trénuje dál. Zaměníte-li Mikiho za našeho známého z Varů, všechno sedí, takže v podstatě nejde o lež.

Jediný, kdo se pokusil sblížit se ženou, byl Hasič. Alkohol u něj během dvou hodin spouští obdivuhodnou reakci. Úvodní romantická fáze je provázena noblesními frázemi typu „máš tak krásnou tvář“. O dvě piva dál přichází naléhací stadium a věty „takže my se nebudeme líbat?!“. Vše končí zavržením žen obecně a něčím na způsob „jedeš s tou rukou ty…“.

My ostatní jsme mezitím vykoupili plechovkové pivo na baru. Zkušeným okem jsme odhadli, že by mohlo dojít, a pojistili se. Pak už stačilo jen počkat na borečka z vedlejší chatky, který na sobě výjimečně měl triko a po jeho zklamaném výrazu na větu „pivo došlo“ ihned objednat. Kdo se směje naposled…

Komentáře