226 289 779

pracovní doba

Jde to, ale dře to…

Suri.cz / Aktuality  / Jde to, ale dře to…
1712_Suri_hory_on_ona_2

Jde to, ale dře to…

Opravdová láska ustojí mnoho zkoušek a když jde vše jak má, jeden si téměř vrní blahem. Občas ale přijde ta poslední kapka a člověk cítí, že to tak trošku dře…

„Co kdybychom dneska někam popojeli?“
„Jako kam?“
„Nevim… Na jinou sjezdovku. Nový místo…“
„Ty se bojíš, že tady už ti po tom rumovém dýchánku nenalejou, co?“
„Co si to o mně vůbec myslíš? Když už jsme na horách, tak si užijeme hory!“

Něco se mi tady nezdá… Má ten pichlavej pohled, laškovně rozeplou mikinu a dvakrát použila to slovo, co tak nesnáší – hory!

No tak tam možná maj obchoďák a v něm velký slevy. A taky z toho místa má Monika skvělý fotky, na který je potřeba minimum filtrů. Ale to mu řikat nemusim. Nakonec sjezdovka tam opravdu je, takže až tak nekecám…

„Musim teda říct, drahá, že řídíš o dost lépe, než když jsme se poznali.“
„Jednou jsem to ťukla! Jednou! A to ještě ten sloupek vůbec nebyl vidět. Nevim, co furt máš…“
“Nebyl. On tam vlastně vůbec nebyl. Vyrostl tam jako houba po dešti přesně ve chvíli, kdy si na jeho místo zkoušela zacouvat, já vim.“
„Já tě… Uf…“
„Potřebuju na záchod a naše “Di” je prej taky hladová. Stoč to tady na benzínku, prosimtě.“
„Tak si jdi odskočit a já zatim natankuju, brouku!“

Musim říct, že se fakt snaží. Asi jsem jí křivdil. Jede s tim autem, jako kdyby bylo její vlastní, neuráží se, dokonce si ani „nezapomněla“ helmu, lyže nebo kalhoty. Nechci to zakřiknout ale vypadá to, že se poučila!

Ještě mu tady koupim tuhle čokoládu, tu má moc rád. No nakonec mám to platit jeho kartou, tak mu vezmu rovnou dvě, aby měl co zakusovat i ve chvíli, kdy si rychle skáknu do toho italskýho butiku…

„Hele vypni rádio. To auto dělá divný zvuky, ne?“
„Já nevim. Je to tvoje auto, ty mu musíš rozumět. Auta dělaj zvuky, ne?“
„Mně stačí, že je pořád slyšet tebe, auto jsem si tudíž pořizoval tichý. Taky škytání je u něj dost nestandardní, narozdíl od někoho.”
„Ha ha ha. Ale taky něco slyšim a mám dojem, že to tak trochu dře…“
„Cos tam natankovala?“
„Jak co jsem natankovala? Benzín. Co asi… Coca Colu, ne?“
„Benzín? Do dieslu? Tvl, zastav to někde!“
„Benzínka – logicky na ní tankuju benzín! Co támhle u toho obchodního centra?“
„Kdyby měla vždycky funovat tak primitivní logika, už jsem tě logicky dávno zabil. Obchoďák. Už mi to celý…“

Za tu větu o logice tankování benzínu by mě možná i sprostili viny za vraždu. Ne možná, určitě! A ten trik s horama, na který se úúplnou náhodou jede kolem obchodního centra? Pořád se mám co učit.

Jak moc to může bejt asi zlý… Ani tu čokoládu nechce, takže asi hodně. Tak teď je asi blbý vypařit se na záchod a vrátit se s novou kabelkou…

„Náhradní auto, jo? A kam vezou to naše?“
„Domu! Vlastně nevidim jedinej důvod, proč si z něj vystupovala!“
„Nebuď zlej! To se přece může stát každýmu! Tobě se to snad nikdy nestalo?“
„Ne!“
„Počkej, zastav! Nechali jsme v tom autě lyže…“
„Scheiße!“

Komentáře