226 289 779

pracovní doba
Načítání...

Jako na zavolanou

Suri.cz / Aktuality  / Jako na zavolanou
1801_Suri_on_ona_linka

Jako na zavolanou

Společné Vánoce bývají tak trochu testem a tak trochu tmelem… Domluva o (ne)vyzdobení domácnosti, jestli bude kapr, řízek nebo něco, co nehází stín… Vybrat dárek pro drahou polovičku a čekat, co drahá polovička vybrala pro nás (nebo nervy jestli pochopil těch asi 30 „nenápadných“ náznaků, že potřebujeme přesně tuhle kabelku a tenhle parfém). A občas tyhle svátky probudí touhu aspoň na chvíli být někomu nápomocen…

„Co fňukáš u toho počítače? Vyprodali ti ty šaty nebo měla zase Miranda neúspěšný rande?“
„Umíš si představit, že nemáš komu zavolat, když je ti úzko?“
„Tereza nemá v tom Rakousku signál??“
„Přestaň na chvíli s tim svym humorem. Tady vůbec nejde o mě. Co kdybychom pravidelně financovali nějakou dobrou věc?“
„Tak mně si tvrdila, že když ti sponzoruju kadeřníka a fitko, jsem málem zralej na svatozář… Ale úterní vína s holkama mi jako charitu neokecáš, princezno!“
„Já to myslim vážně. Pojď sem, něco ti přečtu…“

V tomhle bude zase nějakej háček. Ale brečí mi na klávesnici, takže jí jdu gentlemansky utřít slzy, než mi vytopí obývák… Než mi zase vytopí obývák vlastně.

Já jsem taková kráva… Člověk rychle zapomene, jaký to je, když nemá komu říct, že jsou věci horší, než zvládne. A brečim mu na klávesnici, asi mě zabije…

„Linka bezpečí? Ještě existujou, jo?“
„Existujou. Vlastně jim tam volá každý den asi 500 dětí. A už 23 let…“
„Vidiš… I ta Linka bezpečí je mladší než ty. A celkem o dost, co? No nic… A co bych mohl udělat, abys mi tu přestala s tim slzavym údolim?“
„No jsou nějaký způsoby, jak je podpořit, aby mohli odbavit víc hovorů – a tim pádem aby si mělo víc dětí s kym promluvit.“
„Já bych měl skvělej nápad. Jen si tady ustoupim dva kroky… Tááák… Kdyby najali tebe a Terezu, tak podle mě odbaví víc hovorů, než Chuck Norris! Ale dobře, tos asi nemyslela. Dáš si čokoládu?“
„Ty jsi takovej…“
„Víno?“

Občas mě trochu štve, že musim bejt ten silnej chlap. Nejen kvůli faktu, že samozřejmě u toho pravidelnýho příspěvku zadáváme údaje z mojí karty, ale protože vědomí, že by mohla mít takový pocity někdy třeba moje malá ségra nebo jednou náš prcek, mě teda úplně klidnym nenechávaj…

Dřív jsem se bála jít domu, protože tam pořád byl ten „chlap“. Teď se těšim domu, protože tu na mě čeká On. Doufám, že naše děti to číslo nebudou nikdy potřebovat, ale co kdyby…

„Tak… A je to! Uznávám, že když si to přepočítáme na jednu návštěvu kina a jedno tvoje úterý s holkama, tak to velká díra do rozpočtu neni. Ale ty úterky ti ohlídám!“
„No… O tom vůbec nepochybuju. A teď mi podej to víno ale!“
„A ty už jdi prosimtě brečet na sedačku, protože jestli tohle ta klávesnice přežila, můžu s ní klidně na kurzy potápění…“

Linka bezpečí pomáhá už 23 let dětem, které se nemají komu svěřit nebo se bojí či se za svá trápení stydí. Funguje 24 hodin denně a každý den se na ni obrátí téměř 500 dětí, které trápí vztahové problémy, domácí násilí nebo sebevražedné myšlenky. I vy můžete pomoci! Děkujeme.

Komentáře

Štítky:
Sdílet