Top

3 chlapi v Chorvatsku | Na cestě

Suri.cz / Aktuality  / 3 chlapi v Chorvatsku | Na cestě
3 chlapi | cesta

3 chlapi v Chorvatsku | Na cestě

Je něco zajímavého na tom, jak muži jedou na dovolenou? Ale ano, je to skvělé jako kampaň Donalda Trumpa.

Nejdříve vybereme největší auto z party. Není to jen ryze praktická věc, ale i součást naší dočasně probuzené touhy čechrat si peří. Že jezdíte dobrovolně celý rok na oslu? Nevadí, těch 7 dní osedláte mustanga a stane se z vás náčelník Hromová pěst (nebo hůl, dle chuti). Před cestou je doporučeno si zacvičit a trochu povzbudit svalstvo, které vám po zbytek roku slouží hlavně pro odnos 6 tašek nákupu volným stylem do 3. patra. Tam, kde důstojnost dávno nepřebývá, se teď usadí pevně do sedla. Ta praktická část je ovšem také důležitá. Nikdo nečeká, že budete modeman s pěti různými verzemi opalovacího grému a alespoň jedněmi společensky zavřenými botami. Tedy taška s oblečením bývá často vskutku příruční. Čeká se ale sbírka alkoholu včetně 30 litrů nekrkacího piva, propriet na přípravu koktejlů, sortiment plážových matrací, dron, konzole, vodní dělo a ikea taška plná trvanlivých potravin. Velké auto potřebujeme.

S navigací si hlavu nelámeme. Jsme muži a víme, že jedem na jih. Když náhodou někdo špatně zahne, je to příležitost navnímat okolní krajinu. Stalo se vám někdy, že se po takové situaci rozproudila debata ústící v hádku a několik hodin ticha? Pochybuji.

Čurací pauza je jednou za 600 km. To znamená, že pokud si zajdete před odjezdem na záchod, dorazíte do Primoštěnu o cca 10 minut déle. Nehodlám se tady otírat o ženy, jen říkám, že to je zajímavý biologicky-psychologický fakt.

Hudba je povolená jakákoliv. Dokonce i ta, která se nikomu jinému na palubě nelíbí, což je ovšem problém spíše teoretický. Jde tedy o unikátní příležitost slyšet kousky, na které se celý rok nedostalo, protože byly “moc depresivní, staré, pomalé, rychlé, nerytmické, jednoduché, či jejichž zpěvák je promiskuitní hovado opustivší matku svých dětí”.

Vše co po cestě musíme platit, platíme s radostí a vůbec nevíme, kolik to bylo. I tak jsou naše náklady zhruba setinové, než když jezdíme se širší rodinou. Ono taky jedenkrát záchod a kafe, že jo.

Nejezdíme nad povolený limit. Kde není tenze, není rychlost. Pokud nás míjejí auta v rychlosti 200 km/h, mívají většinou na zadních oknech dětské záclonky, nebo jsou plná holohlavých pánů odněkud z Černé Hory.

Vůbec nás nebolí bříška, neboť celou cestu dle potřeby prdíme. Přiznávám, až tak moc jsou naše mravy rozvolněné.

Příště si probereme slovíčka.
Krásné léto všem
Pavel ze Suri

Komentáře